Motto, zamyšlení
S Václavem Havlem jsem se potkal poprvé na horách v zapadlé restauraci. Byl známý svou oblibou zapadlých hospůdek. Přijel, zašel na pivo, objednal si utopence,poseděl a jel dál. Bylo to stejně bizarní jako normální. Setkávání se znamýmí lidmi lidi přitahuje. Mě naopak. Nikdy jsem to nevyhledával a nechápal jsem proč se mi to děje. Měl jsem svůj svět mých známých a nepotřeboval jsem potkávat cizi lidi. Jenže život zařídí pravý opak, toho nejméně chtěného nejvíc. Tak se stalo, že jsem se za svůj život setkal se stovkami známých a supernámých osobností. Když už se to stalo, můžu o tom napsat knihu. 29.11.21 18:23

Barrandov a nejkrásnější výhledy

Milana Špůrka jsem navštěvoval u něj doma. Nemůžu se nepodělit o mimořádné zážitky, které přinášejí setkání s tak citlivými lidmi jako byl Milan. Měl jsem to privilegium, že jsem mohl diskutovat svoje otázky v jeho pracovně, obývacím pokoji. Ještě dnes cítím husí kůži, když si vzpomenu na nádherný výhled na celou Prahu z jeho úžasného domečku, menší vilky nad Vltavou.

Setkání se trošku změnilo

Jednou jsme si domluvili setkání až na druhý den po mém příjezdu do Prahy, v den mého příjezdu řešil nějaké nečekané povinnosti. Nebylo to očekávané, ale nevadilo mi to. Prahu mám rád (mám rád matičku Prahu, miluju babičku Vídeň), nějaký program v městečku na Vltavě uděláme. Plánoval jsem přespání vedle Gottovy vily v Jevanech. Dojezd tak akorát, jednou jsem si to dal i pěšky z konečné metra. Prostě pohodový den. Jenže nebyl bych to já, aby to nebylo ještě lepší.

Cesta do města

Vyjel jsem ráno s rodinou. Času jsme měli dost, celý jeden den navíc. Cestou vládla dobrá nálada a přemýšleli jsme jak naložíme s volným večerem. Já, miláček a milovaná tchýně :) cestujeme společně s rodinou často, žadný problém jsem neočekával. Docela z nudy jsme obvolávali za jízdy pražská divadla, měli jsme plán, že někam zajdeme. Ještě nás taky napadlo, že si cestou na Vyžlovku udělaláme výlet na Kutnou Horu. Dost drsný nápad, protože plán přece byl, večer v Praze si užijeme kulturně a Kutná Hora znamená stříbrné doly, podzemí a vůbec to nějak nepasuje, když je moje tchýně svátečně vyoblečená, jak se říká šlank, účes, parádičky :) asi jsme bohy potěšili.

Jediný telefonát nám změnil celý život

Než jsme přijeli do Kutné Hory obvolávali jsme pražská divadla. Shodou náhod Vinohrady mi vzala paní pokladní a že maj vyprodáno, ale že se podívá. Za minutku hlásila, že má tři místa, která někdo před chvíli zrušil. Okamžitě jsem si je rezervoval. Paní byla neskutečně vstřícná a že si můžu lístky vyzvednout večer. Neskutečné. To byla cesta. Před námi Kutná Hora, v hlavách se nám honilo večení divadlo. Dagmar Havlová v Marii Stewartovně. To jsme nečekali. To je plán na večer.

Kutná Hora

Dorazili jsme do Kutné Hory a vydali se do stříbrných dolů. Ty doly jsou tak titěrné a tak stísněné, že si dokážete představit jak mě tchýně milovala, že by mě nakopla špičkou boty. Ještě dnes se smějeme u fotek s přehozeným pytlem, kapucí přes naše hlavy. Nicméně očekávaný večerní zážitek urovnal spory v zárodku.

Vinohrady

Ubytovali jsme se v naši milované Vyžlovce, dali se do parády a těšili se, fičeli na Vinohrady. Divadlo bylo přenádherné, ale v přestávce jsem si posteskl, že vždycky někoho v Praze potkávám ze svých známých a dnes nic. To bylo divn0 a docela mě to rozesmutnilo. Vrátili jsme se z pauzy a najednou nás oslovila paní z divadla, že máme někoho na chodbě. Všichni se na nás koukali, co se děje. Na chodbě nás čekala tchýně, že nám koupila colu. Aha. Tak se vracíme trošku později o pár minut a to co vidíme jsme v naprostém šoku.

Havel

Vedle nás v naší řadě seděl Václav Havel s ochrankou. Veškeré zážitky se umocňovaly a nemohl jsem za ním nezajit a nepotřást si s ním rukou, byl potešený stejně jako já, nikdo jiný za nim nešel a on byl mimořádně srdečný člověk, miloval lidi. Bylo to pár dní před jeho úmrtím. Vypadal skutečně hodně unavený, ale ten jeden člověk co za ním přišel mu vykouzlil úsměv na rtech. Poděkoval jsem mu a pozdravil paní Dagmar.

To nejlepší na konec a dárek

Divadlo skončilo a my jeli na hotel. Druhý den jsem se těšil na návštěvu u Milana Špůrka, jak si s nim budu povídat, vždycky jsme si toho měli tolik co říct. Teď ještě zážitek s Havlem, těšil jsem se. Milan mě usadil v pracovně s nádhernou vyhlídkou na Prahu, postěžoval si, že možná o výhled příjde, že snad i Mareš si kupuje byt v novém výškovém domě, nové zástavbě přímo v nádherném výhledu. Byl v mrzuté náladě. Chtěl jsem ho potešit zážitkem, ale přišel naprostý šok. Když jsem se zmínil, že jsem po cestě koupil lístky do divadla, zvedl oči od složek kde listoval ve svých kolážích (rád se s nimi chlubil, jsou krásné a precizní) a překvapeně říká, včera jsem tam zrušil tři lístky.

My seděli v divadle na jeho třech místech (ano, tak neuvěřitelná náhoda), místa která mu dala jeho velmi vážená klientka, ale ta je kupovat nemusela. Náhoda ? Ne, takov náhody neexistují. Nevěřte lidem, kteří nevěří na vyšší moc. Ten den jsme se do astrologie zahloubali mnohem víc než kdy jindy. Ty dva dny se zhmotnily ve všechno krásné a hlavně nadpřirozeně tajemně, právě jako stará dobrá tradiční astrologie zahalená tajemstvím. Ten den jsem dostal od Milana dárek. Velmi vzácný.





Jak jsem potkal Hawelku ve Vídni

nebo v Česku Luďka Sobotu, Věru Špinarovou, Evu Holubovou, Andreje Babiše, Radima Jančuru, Radka Brzobohatého a stovku dalších známých osobností, aniž bych se přičinil o setkání a je to vůbec možné. Je, mám prostě takový život.



POPRVÉ ZVEŘEJNĚNO 29.11.21 18:23 DOKONČENO 18.12.22 17:59